Lýkožrout smrkový

Lidově se mu říká kůrovec. 

Je tmavě hnědý, až černý, lesklý brouk cca do 0,5 cm velký se zlatými chloupky. 

Živí se lýkem starších smrků ztepilých. 

Pokud se v období sucha strom nemůže bránit díky dostatečným množstvím pryskyřice, lýkožrout svým žírem, přeruší vedení živin buňkami lýka a strom pomalu umírá. 

Lýkožrout se může dožít až dvou let.

Bekyně mniška

Černobílý motýl měřící až 4 cm. Nebezpečné pro les jsou housenky, které požírají rašící pupeny a mladé jehlice, v průběhu růstu pak požírají i jehlice starší.

Mniška se přemnožuje především ve starších přehoustlých smrkových porostech.

V Saském Švýcarsku můžeme na mnoha místech nalézt černé pruhy, které dříve měly lepkavý povrch.  Zabraňovalo to housenkám dostat se do korun stromů.

Známé kalamity

Roku 1840 kůrovcová kalamita.

30. léta 19. století kalamita díky bekyni mnišce.

A v roce 2018? To nastalo dlouhodobé sucho. Navíc tomu předcházely dvě vichřice – Herwart na podzim 2017 a Friederike na jaře 2018. Kůrovec se začal lavinovitě šířit do porostů, které byly oslabené nejvíce. 

Suché stromy jsou jen ale na oko mrtvé. Poskytují domov pro hmyz a houby, na které se váží další a další druhy.

Nesmutněme. Les se dokáže obnovit sám bez jakékoliv pomoci člověka. Na začátku uvidíme pionýrské dřeviny (bříza, jeřáb, borovice) a k nim se pak přidají buky, duby, habry.  

Nemějme lýkožroutu za zlé, že ničí již oslabené smrky. Ano, dokáže se velmi rychle rozmnožit, ale třeba plní důležitý úkol. Pomáhá obnově lesů. Přeci jen tu měl podmínky – hodně, hodně, hodně smrků, které byly v minulosti hojně sázeny rukou člověka.